Opening {Roxy's comeback}

17. března 2017 v 20:29 | 록시 |  Annoucements
Zdravím všechny čtenáře/čtenářky, kteří zavítali na tento nový blog a právě čtou tento článek, respektivě oznámení. Naprosto nevím, jak začít, články jsou pro mě stylistická smrt.

Snad po solidních dvou letech jsem se skutečně rozhodla navrátit do blogové komunity na tomto hostingu. Hlavou mi stále běhají otázky, "proč?" , "skutečně to myslíš vážně?" A abych pravdu řekla, tak si nejsem stoprocentně jistá. Věnuji se plně svému Wattpad profilu s mými povídkami, které bych chtěla rozšířit i sem a svému Tumblr blogu, na který občas zaskočím. To klasické blogování mi ale ukrutně chybělo, psát články naprosto o všem, co mi akorát prolítne hlavou, dělat grafiku, na kterou mám akorát chuť a hlavně interakovat se čtenáři a dalšími uživateli..

Snažila jsem se snad na do smrti Blog.cz ignorovat z důvodu mé nespolehlivosti, nedokázala jsem na jednom blogu vydržet více jako půl roku vkuse, což je otázkou do blízké budoucnosti, "a podaří se ti tu tedy zůstat?" Za ty dlouhé měsíce, co jsem se tu nevyskytovala, bych mohla říci, že jsem jakýmsi způsobem vyzrála. Nehrnu se do věcí bez potřebného přemýšlení, což je naprostým opakem mého já ze základní školy. Když tak vzpomínám, tak právě škola mi napomohla s vytvořením mého prvího blogu, kdysi v prvích hodinách informatiky v mých jedenácti letech. Nyní tento článek píše sedmnáctiletá puberťačka, jež se poslední dva roky snažila odmítnout fakt, že blogování se stalo součástí jejího já.


Vždy jsem se více zaměřovala na fanblogy, nežli za blogy jiných typů. Bavilo mě vyhlédavat různé novinky o mých oblíbencích a nalézat další fanoušky, akorát vždy jsem po dvou měsících ztratila tu potřebnou vášen, jež u fanblogerů/fanblogerek oceňuji, že je jejich dobrovolná práce i po nělika letech nepřestala bavit. Proto pro mě začalo mé grafické období. V tento moment bych si troufla říci, že se můžu povařovat za zkušenou grafičkou, protože se tímto oborem zaobírám od samotného začátku existence mého úplně prvího blogu. V tu dobu bylo zatraceně těžké sehnat někoho, kdo by byl ochoten udělat design pro blog nový, respektivě neoblíbený. Žralo mě, že vzhledově má stránka nebyla na takové úrovni, jako jiné blogy. Začalo to samozřejmě Malováním, kde jsem vytvořila úplně svůj první design, který mám dodnes stále před očima. V té době jsem na něho byla neskutečně pyšná. Královská modrá laděná s bílou a tóny šedé. Briliatní. Učila jsem se krok po kroku, zjišťovala jsem jaké programy využívají ostatní. Byl to běh na dlouhou trať, prokousávala jsem se přes Photoscape, Photofiltre, nějaké online editory až jsem zakotvila, pro nás všemi znáném, Photoshopu. V dnešní době je to samozřejmost, ten kdo má nějakou stránku, kterou chce řídit pořádně, tak se v jeho počítači nalézá tento program, ale budu se opakovat, tehdy to byla rarita. (Mluvím jak babička, lmao.) Ten kdo Photoshop měl nainstalován, tak byl v této komunitě považován za pána grafika a popularita rychle rostla.

Cítila jsem se jako na koni, objednávky se hrnuly z každé strany, návštěvnická čísla byla ohromující. Měla jsem všechno, co by si každý bloger přál, možná proto ta euforie znovu po nějaké době opadla. Nebavilo mě to, cítila jsem se, že cokoliv co dělám, dělám pouze z donucení a z jakési rutiny. Jsem od přírody člověk zbrklý, proto jsem v nějaký moment řekla stop a skončila jsem všechno, aniž bych o tom nějak déle přemýšlela. V ten moment se zdálo všechno super, byla jsem volná, neměla žádné starosti, ale cca po dvou měsících jsem se ptala sama sebe, "proč si to sakra udělala?!" A začala nanovo - nový blog, stará rutina..

Proto jsem si někdy v roce 2015 řekla stop, a to nadobro. Neměla jsem důvod se na blog vracet. Objevila jsem Wattpad a nalezla doposud neobjevenou část sebe. Už to bude něco přes rok, co se na této sociální síti nepřertžitě vyskytuji a ta vášen stále nevypršela. Nalezla jsem zde své nejblížší kamarádky, bez kterých bych si nedokázala představit svět. Ale to odbočuji..

Však znovu přišla ta urgentnost se založením blogu, které jsem se nedokázala zbavit. Jelikož Tumblr využívám téměř stejnou dobu jako Blog.cz, tak jsem se rozhodla obnovit svůj blog tam. Ale nebylo to ono.. Možná to bylo tím, že jsem se tam nemohla vykecávat v mém rodném jazyce? Reblogování obrázky nebyla pro mě takovou zábavou jako samotné psaní? Ale ten pocit jsem se snažila zahnat a dělat, že je všechno v pořádku. Nebylo. Stále jsem navštěvovala své oblíbené blogy, četla každé aktuality bez toho, aby o mě někdo věděl. Tolikrát jsem měla chuť napsat nějaký komentář, ale bála jsem se, že to bude hrozný cringe. "Aaa, Roxy? Ta směšná, neoblíbená, figurka, která mizí jak pára nad hrncem?" Navíc mi to přišlo zvláštní psát komentář, aniž bych byla majitelkou nějakého blogu..

Přišel druhý ročník střední a já nevěděla, kam skočit prvně. Najednou toho byla dvakrát tolik, na co jsem byla ze střední zvyklá. Ale vyhovovalo mi to, aspoň jsem zahnala taková ta nutkání.. Po půl roce jsem si na to zvykla, režim se stal uvolněnějším. A co si budeme povídat, mé blogerské já se snažilo dostat napovrch, až můj mozek omámilo slovy; "vrať se, vrať se." Přemýšlela jsem o tom, snad od začátku roku. Když jsem udělala krok dopředu o dva jsem raději couvla. Bála jsem se. Bála jsem se, že se mé nespolehlivé já vrátí a zničí tím nejen další blog, ale i mou dosavadní "Wattpad kariéru", kterou jen tak do kytek hodit nechci. Zhodnotila jsem však všechno kladně, uvědomila jsem si totiž, že blogů se jen tak nezbavím. Vsadím se, že i když budu po smrti, tak budu mít urgentní potřebu psát blog.

Ale co si budeme povídat, každý jsme nějaký a doufám, že jsem se dostala do bodu, kdy se dokáži dostat přes nepříjemné momenty bez toho, abych se snažila ze sebe setřást co nejvíce povinností. Takže, VÍTEJTE NA PITYPARTY!^^

Výsledek obrázku pro exo gif
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Cítíte se zde příjemně? Líbí se Vám prostředí tohoto blogu?

Ano 100% (15)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.